150 x 600 x 1000 cm
kámen – žula
stone – granit
2015 – 2017
Černotice, Střezimíř
Dvanáct kamenů, každý kámen má svůj jedinečný tvar a hmotnost. Každý kamen má také svůj střed, který můžeme definovat jako průsečík tří k sobě kolmých rovin. Středem procházejí tři průsečnice, které definují náš třírozměrný prostor. Tento bod je jedinečné místo v universu a zároveň maximální koncentraci smyslu objektu. Aby bylo možné k tomuto bodu, smyslu dojít, nahlédnout jej, musí se každý takovýto objekt universa vzdát částí své hmoty, své jedinečnosti, individuality. Vlastně se jí nevzdává, toto odejmutí obětování, je jen přijmutí faktu, že vše je součástí universa, kde se nic nemůže ztratit, toto zdánlivé obětování je vlastně přijetím. Odebraná část nezmizí, propojí objekt zpět s universem. Umožní, aby hloubka jedinečnosti se stala bodem, který je středem. Středem universa, místem přítomnosti loga, slova, Boha. Vyjeví se ale pouze otevřením zpřístupněním, těchto míst, těchto středů smyslu. Těchto přítomností je tolik, kolik objektů je schopných vložit svoji jedinečnost do řádu světa. Jedna definice – podobenství; Bůh je kružnice, která má střed všude a obvod nikde.
Každá ze tří rovin, procházející kamenem, vymezuje, dělí prostor na dvě protilehlé, opoziční části. Horizontální odděluje prostor země od nebe, naši zemi od zbytku vesmíru. Rovina vedená čelně, odděluje tady od tam, minulost od budoucnosti. Poslední rovina dělí prostor na levý a pravý, toto dělení se dá také interpretovat jako osová souměrnost, která je významnou složkou stavby rostlin, zvířat a lidí.
Dvě k sobě kolmé roviny se protínají v průsečnici. Průnikem horizontální roviny oddělující zemi od nebe, a roviny vedené čelně, rozdělující tady a tam, vznikne přímka směřující zprava do leva, definující šíři, kterou lze ale také vnímat tak, že od zvoleného bodu, středu, nuly, doleva rostou záporná čísla a doprava kladná, a to lze interpretovat také jako polaritu dobra a zla. Průsečnicí horizontální roviny oddělující zemi od nebe, a roviny dělící prostor na levý a pravý je přímka směřující zezadu kupředu, z minulosti do budoucnosti. Poslední přímka, která vzniká průnikem roviny dělící prostor na levý a pravý,a roviny vedené čelně, rozdělující tady a tam, směřuje přímo nahoru a bývá interpretována jako cesta od hmoty k vědomí, od prázdna k absolutnu.
Objekt zatím není adjustován, chybí plato, suchá zahrada, na které se příběh bude odehrávat. Zatím jednotlivé objekty jsou pouze uloženy nedaleko místa, kde by budoucí instalace měla být. Lokalita je na soukromém pozemku v Černotice, Střezimíř.